Co člověku paměť sahá, nedůvěra v manželství dlouholeté do zestárnutí společného trvá. Mnoho neúspěchů kolem zkušenost tuto přináší. Dokáže i tady Slovo Boží s pomocí přispěchat? Nabízí pilulky imunitu vztahu posilující? Trvalé nahlodávání životem probíhá. Svět útočí vlivy svými. A do mízy, která prouděním plusů pozitivních hlavu s tělem zásobuje a poutá, semínka nákazy chorobné zasévá. V těle člověčím proti nim bílé krvinky působení berou, u strojů technických snímače a kontrolky na desce palubní blížící se závadu hlásí a ruka šoférova olej dolévá, nebo těsnění mění. A co ve vztahu manželském? Co nákazu odstraní, nebo olej dolije když kola zaskřípou?

Pojďme už tedy rychle do Slova Božího:

/Bible, Přísloví 5:15/ ...Pij vodu ze své cisterny, bystrou vodu ze své studny. 16Mají se tvoje prameny rozlévat na ulici, proudy vody na náměstí? 17Ať patří tobě samému, a ne cizím spolu s tebou! 18Ať je požehnaný tvůj pramen, raduj se z ženy svého mládí. 19Ta líbezná laň, ta půvabná srna, její ňadra ať tě uspokojují v každé době, její láskou se opájej ustavičně. 20Proč by ses měl, můj synu, opájet cizí ženou, objímat klín cizinky? 21Vždyť cesty člověka jsou před očima Hospodina, on srovnává všechny jeho stezky. 22Ničemu polapí jeho vlastní viny, provazy svého hříchu bude zajat. 23Zemře, protože neměl kázeň, pro velikost své hlouposti bude vrávorat.

Jak začíná každé chození? Pozváním na kávu. Dívka nepřijme od kdekoho. Přijme li ví, že bude dlužna. A tomuto chlapci chce být dlužna. Chce mu to zase nějak vrátit. Tím se kolotoč roztáčí. Kolotoč laskavostí vzájemných. Čas dovede posílit, ale i zatížit. Ten kolotoč laskavostí buď rozkvete, nebo ztěžkne. Velký kus zápasu manželského v běhu kolotoče udržování. Přinejmenším až do smrti. Možná i dál. A jaká pilulka k naklonění do rozkvetena? "RADUJ SE Z ŽENY SVÉHO MLÁDÍ" Hrůzou pro vztah když to, čemu se trvalý konflikt říct dá nastane. Ti dva na sebe jinak, než jedovatě už promluvit nedokážou. Trvale ve střehu. Při každé promluvě. Nepřichází to právě ve chvíli, kdy si jeden druhému nic dlužit už jako dřív nechtějí?

"Tak ať to nedělá, já jí, nebo jemu o to nestojím".

Není pilulkou uzdravující právě vzpomínka na to co pro mně za ta léta udělala, nebo udělal? "TA LÍBEZNÁ LAŇ, TA PŮVABNÁ SRNA..." Není pilulkou vděčnost? Když chlap v milence řešení hledá, pohrdlivé zmínky o manželce časté jsou. "Ta od plotny, hromadou prádla špinavého načichlá". To ale jeho prádlo. To načichnutí je jí přece dlužen. Za plotnu má vděčnost mít. "PROČ BY SES MĚL MŮJ SYNU OPÁJET CIZÍ ŽENOU, OBJÍMAT KLÍN CIZINKY?" Být dlužen manželce a s tou čistou košilí od ní chůzí za milenkou, kolotoč laskavostí vzájemných nerozkošatí ale zadusí, parazitismem hnusným.

"VŽDYŤ CESTY ČLOVĚKA JSOU PŘED OČIMA HOSPODINA, ON SROVNÁVÁ VŠECHNY JEHO CESTY"

Když si k tomu všemu ještě oba manželé Hospodinův přesah uvědomí také s vděčností a závazek z toho vezmou snažit se charizmata v druhém z vděčnosti k Bohu probouzet. Základ pro uzdravení dobrý.

Pokud se v tomto člověk osvědčí, požehnání Božímu překážky v cestě zmizí. Skřípání vztahu pod útokem síly vděčnosti, jako choroba pod zásahem krvinek bílých má naději se uzdravit.