ZÁVADY /Navrch "huj", a co vespod?

Člověk ani za Homéra za Platóna ani dnes, kdy už Bibli máme, si nemohl a nemůže nevšimnout, že každý nějakou tu závadu má.

Snad se dá z toho vyvodit, že je nám tak nějak údělem závady hledat a k údržbě a opravám každý den rukávy vyhrnovat. SEBEúdržba a SEBEoprava by se tomu třeba říkat dalo. Běží to ale na hladko? Po srsti se to hladí? Nebo jsou svízele co se do cesty opravárenské člověku staví? Každému se opravovat nechce a tak kličky hledá. Třeba takový nápad. Místo toho pustit se do opravy, závadu nechat, a aby tak ošklivá nebyla, nasadit jí čepici. Čepici slušivou.

Příklady? Tak třeba závada hulvátství. No hnus. Nasadíme čepici "svoboda projevu" a hned je ošklivost ta tam. Fláká ten náš kluk školu, nebo je dislektik? Může se matka ptát. No dislexie přece mnohem větší šmrnc má, zůstaneme u ní.

Jak by to vypadalo, kdybychom se stejně chovali k závadám na věcech? Třeba žralok na botě? Ne to není žralok. To vlastně ani není bota, to je kolíček na prádlo.

No mudrování bez Pána Boha už bylo dost. Slovo Boží nás zajímá.

/Bible, Matouš.25:4/Přistoupil i ten, který přijal jednu hřivnu, a řekl: ‚Pane, poznal jsem tě, že jsi tvrdý člověk, sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal.

25 Bál jsem se, a proto jsem šel a ukryl tvou hřivnu v zemi. Hle, zde máš, co ti patří.‘

26 Jeho pán mu odpověděl: ‚Služebníku špatný a líný, věděl jsi, že žnu, kde jsem nezasel, a sbírám, kde jsem nerozsypal.

27 Měl jsi tedy dát mé peníze peněžníkům, abych přišel a to, co mi patří, si vybral s úrokem.

28 Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven!

29 Neboť každému, kdo má, bude dáno a přidáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.

30 A toho neužitečného služebníka uvrhněte ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů.‘

Co se z tohoto Slova Božího dozvídáme? Kabát opatrnosti se navléká, aby závada lenosti do takového fujtajblu netrčela. "Bál jsem se a proto jsem šel a ukryl tvou hřivnu v zemi.", říká oslovený. No opatrností se ohání, když má složit počet třeba z toho, kolik mluvil o Pánu Bohu, když od něho dar řeči dostal. Místo, aby dar používáním rozmnožoval, "Hle, zde máš co ti patří", odpovídá a vrací všechno nedotčené. Nevylepšil to ani poděkováním ani dobrou vůlí s člověkem. Náš dobrý Pán Bůh umí ale na takové převleky zkrátka posvítit a "špatnost" a "lenost" přes všechny kabáty převlékané vidí.

To už ten nešťastník mohl taky mít třeba děravou fusekli a tvrdit, že to je na perník zdobítko úžasné.

Takže co jsme se vlastně dozvěděli? Závady opravovat, ne schovávat, pokrývat v pokrytectví. Už to umíme? Ne? Takový je rozdíl mezi námi a Pánem Bohem. Docela dost práce k proměnění se. Už staří řekové o tom sice něco odhalili, a každý tuší, že by to tak být mělo, ale Kniha knih tomu teprve tu jistotu dává.