/Bible, Římanům 7,15/ Nepoznávám se ve svých skutcích; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž to, co nenávidím...

Pavel tady popisuje svou prostou každodenní zkušenost. Chci se v něčem zlepšit. Příliš rychle soudím. Nebo, soudím jednoslovnými výroky – “to je ale mamlas”, “to je hloupost”. Chce se napravit, proměnit, být lepší, aby už to nedělal. A najednou sedí a vidí, že před chvilkou to udělal zase. Co se stalo už se to nedá odestát.

/Bible, Římanům 7:22/ Ve své nejvnitřnější bytosti s radostí souhlasím se zákonem Božím

Nepochybuje, že jeho (Pavlova) podstata se zákonem Božím souhlasí.

/Bible, Římanům 7:23/ když však mám jednat, pozoruji, že jiný zákon vede boj proti zákonu, kterému se podřizuje má mysl, a činí mě zajatcem zákona hříchu, kterému se podřizují mé údy.

24 Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti? 25 Jedině Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, Pána našeho!

Podstata křestanství. Věřit v Krista, který svou obětí za selhání těla platí a udržovat si vnitřní souhlas se zákonem Božím I přes klopýtání a selhávání a vnitřní odmítání toho klopýtání a selhávání. Jakmile člověk začne s klopýtáním a selháváním vnitřně souhlasit, odpadá.

Citát týdne:

Neřídí li se svět absolutním dobrem, je všechno naše snažení z dlouhodobého hlediska beznadějné. Řídí li se jím však, stáváme se dennodenně nepřáteli tohoto dobra, protože žijeme špatně. Beznadějná situace. Bůh je naším jediným možným spojencem, my jsme se ale učinili jeho nepřáteli. /C.S.Lewis/