Když nějaké dítě opakovaně chodí pozdě, už se s tím tak nějak začíná počítat. Jo počkáme ještě dvacet minut, to je pro něj typické, nebudeme ho trápit. Postupem času tu chybu přijmou rodiče, přijme ji i ten človíček a nakonec celý svět kolem. Je to holt louda. A to z něho nakonec opravdu toho loudala udělá.

Izrael v začátcích svého národa jako dítě Boží také nebyl bez chyb. Pojďme do Božího Slova nahlédnout

/Numeri 14:11/ Hospodin řekl Mojžíšovi: „Jak dlouho mě bude tento lid znevažovat? Jak dlouho mi nebude věřit přes všechna znamení, která jsem uprostřed něho konal?

I přes opakované znevažování, Hospodinova reakce nebyla rezignující. Věta typu: "No jo, to je pro ně typické. Tak je nebudeme trápit." Jeho Slovo připomíná důvody pro vděčnost: "Přes všechna znamení, která jsem uprostřed nich konal". Jejich chování jasným slovem nazývá "ZNEVAŽOVÁNÍ". A na svých očekáváních ve věcech důležitých trval. JAK DLOUHO MI NEBUDOU VĚŘIT? Trval na nich tenkrát, trvá na nich i dnes.

Takže, co jsme se dozvěděli. Nenachat opakované selhávání dětí naší důslednost nahlodat. V principech důležitých jako je soucit, jako je přát kolem sebe dobré a přispívat k tomu, a nebo schopnost dodržení slova, nepolevit. V takto podstatných věcech se soustředěná pozornost aplikuje právě tím, že rodič selhávání nepřijme.

Jaké bohatství ve světě médiokracie slov prázdných, manipulativních a lživých. Ke Slovu Božímu se upínat.