Zdrbnutím ku prospěchu

Byly snad někdy časy kdy se v člověku neprobudila potřeba někoho zdrbnout? Poklábosit si s někým o někom, kdo se tak nějak nezachoval.

Otázku už máme. Pojďme se podívat na Slovo Boží.

Filipským 4:6 Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu.

7 A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.

Máme tuto potřebu v sobě úplně hasit? Tutlat to v sobě? Dusit někde uvnitř a navenek se usmívat? Já myslím, že z toho co náš dobrý Pán Bůh píše křesťanům do Filip skrze Pavla to vyznívá trochu jinak. "Netrapte se žádnou starostí" tady je začátek všech potřeb zdrbnout někoho, kdo mi ty starosti působí, "ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu"-.Dusit to v sobě třeba není. Povědět to člověk může. Komu? Našemu dobrému Pánu Bohu. V modlitbě. Takhle si popovídat o někom, kdo mi působí starosti je ta odpověď nadčasová. A takové poklábosení, je jediné zdrbnutí, vedoucí ku prospěchu. Mně i tomu druhému.

K této odpovědi "už staří řekové" přístup neměli. Teprve Kniha knih jistotu té správné cestě jak uvolnit ventil z křivdy dává.