Článek
Údiv
Čtení mezi řádky zázraků
ÚDIV (komentář k citátu týdne)
/Římanům 1:19/ Co se dá o Bohu poznat, je jim zřetelné, neboť jim to Bůh odhalil.
Jak je možné nevidět, co se dá o Bohu poznat? Třeba pole pšeničné. Kdyby člověk v laboratoři dal přesně cukry, škroby tuky v procentech odpovídajících dohromady a vytvořil uměle kuličku, kterou když do země dá a jen zaleje a z té kuličky tyčka vyroste a na ní patnáct stejných kuliček, byl by pochválen? Ano Nobelovu cenu by dostal, v tisku by byl vyzdvihován a odměněn přebohatě. Nikomu se to ale zatím nepovedlo. Odkud se tedy berou ty miliardy pšeničných semínek, které živí celou planetu? Pro vysoký počet nám zevšedňují, takže jsou nám obyčejné až sprosté a nevidíme co náš dobrý Pán Bůh odhalil? Podobně o sráženlivosti krve, sebeopravení říznutí se do prstu, včelím úle, nebo sériové výrobě zvířátek rozením mláďat i dětí.
/Římanům 1:20/ Jeho neviditelné znaky - jeho věčnou moc a božství - lze už od stvoření světa rozumem postřehnout v jeho díle. Nemají tedy výmluvu.
To ale není chyba Boží. Bůh očekává, že se zevšedněním lidé budou bojovat a zázraky Boží hedat a za ně vděčnost projevovat ochotou ke službě Stvořiteli. Jako výmluvu to použít nelze.