Článek
Konec se selháváními konceneberoucími
Naděje uprostřed selhávání
SELHÁVÁNÍ KONCENEBEROUCÍ (komentář k citátu týdne)
/Bible, Římanům 7:15/ Nepoznávám se ve svých skutcích; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž to, co nenávidím...
Pavel popisuje svoji zkušenost se zápasem se závadami uvnitř sebe sama. Stokrát si člověk říká, příště se ovládnu. Příště už nebudu naštvaný na řidiče přede mnou, příště už nebudu zjednodušovat své hodnocení druhého na slova typu "to je nedouk, trouba...", příště nebudu tak rychle soudit, když nemám dost informací. Když ta chvíle tu, velmi rychle všechno obvykle proběhne, zase selhání a pak už člověk jen sedí s Pavlem v dvojzpěvu - nepoznávám se ve svých skutcích, vždyť nedělám co chci, ale co nenávidím.
/Bible, Římanům 7:22/ Ve své nejvnitřnější bytosti s radostí souhlasím se zákonem Božím 23 když však mám jednat, pozoruji, že jiný zákon vede boj proti zákonu, kterému se podřizuje má mysl, a činí mě zajatcem zákona hříchu, kterému se podřizují mé údy.
Slabost zoufalá trvale člověka k zemi do pokory tlačí.
/Bible, Římanům 7:24/ Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti? 25 Jedině Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, Pána našeho!
Slabost zoufalá trvale člověku potřebu ruky pomocné připomíná. Ptá li se někdo, je li Boží Syn zachráncem, od čeho nás zachraňuje? Od utopení? Od ohně popálení? Od nehody automobilové? Od do propasti pádu? Od čeho nás vlastně zachraňuje?
Od nás samotných. Od důsledků závad našich vnitřních, které škody kolem působí a do trestního rejstříku "vesmírného" zaznamenávány jsou. Ty záznamy v rejstříku Boží Syn trvale vymazává.
