Od nepaměti k sobě muži a ženy tíhnou šňůrkami. Neviditelnými sice, ale přesto silnějšími než lana ocelová. Od nepaměti žádná jistota není, že by manželství bylo nevyhnutelně nutné a přesto od nepaměti tak nějak všichni ví, že je to tak dobře a správně. Tuny papíru popsáním zatíženy byly když už se ti dva vezmou, jak si vztah vzájemný nastavením uspořádat a přesto pořád skřípání na stranách všech. Dokázala snad Bible konečně vnést jasno do dumání, které časy mýtické, či časy rozumování filosofického bez úspěchu přetřásaly?

Pojďme se tedy podívat, co o tom Slovo Boží, které nás vždy zajímá.

/Bible, dopis Efezským 5:28/ ...protože muž je hlavou ženy... Proto i muži mají milovat své ženy jako své vlastní tělo. Kdo miluje svou ženu, miluje sebe.

Nikdo přece nemá v nenávisti své tělo, ale živí je a stará se o ně.

Světe div se, oni se ty neuchopitelné principy dají vyjádřit ve třech řádcích. Muž je "HLAVOU", ale ne rodiny, jak běžně mezi lidmi říkáno, ale ženy. Bible přece mohla použít spoustu jiných ilustrací. Že je manžel velitelem, kapitánem, nebo králem, proč zrovna "hlavou"? Co má hlava jinak než velitel, kapitán a král? Každým špatným povelem trpí sama! Tak možno rozumět, že v tom je ten zásah bleskem, nebo bičem prásknutí, které posluchače probudit má. Hlava každým špatným povelem trpí sama! A tak i pokračování toho verše "PROTO MUŽI MAJÍ MILOVAT SVÉ ŽENY, JAKO SVÉ VLASTNÍ TĚLO". Což si hlava někdy řekne o tělu "dobře ti tak"? Což si tělo řekne o hlavě "dobře ti tak"? Jak moudré nastavení. Pokud už při chození se mladí na tom shodnou, že to takto mezi nimi bude - základ dobře položený.

To uspořádání kotrmelce každodenní rozuzlovávat dovede.

"Ráda bych támhleten kávovar", zavěsí se manželka manželovi na rameno. Chci ale nelpím, hlavo rozhodni". Odpověď? "Rozhodnu, ale nejdřív se tě pořádně vyptám."

"NIKDO NEMÁ V NENÁVISTI SVÉ TĚLO, ALE ŽIVÍ JE A STARÁ SE O NĚ"

"Je mi jasný, že bys radši na horskou túru, ale já bych si víc užila ve wellnessu. Chci ale nelpím, hlavo rozhodni". Odpověď? "Rozhodnu, ale nejdřív se tě pořádně vyptám, abych ti lepší rozuměl."

Tělo se podřizuje hlavě, ale hlava se vždycky důkladně vyptá. Chyba druhého, z neznalosti, ze slabosti? Křiky nejsou na místě. Hlava naslouchá a ve vlastním zájmu tiší bolest těla. Záměrná ublížení, zrada druhého? Vůbec by nastat neměla. Hlava přeci záměrně neubližuje tělu a tělo neubližuje hlavě. Partneři se někdy trestají. Chyba. Hlava netrestá ruku, nebo oko, že nenavlékly niť do ouška. A ruka netrestá hlavu. Když ruka, která opéká špekáček blízko plamenů ohně řekne "už to pálí" hlava, na rozdíl od kapitána, pána, nebo krále, neprosazuje. Bolelo by to hlavu samotnou. Tím je vyřazeno ponížení manželky na úroveň otrokyně, jejíž utrpení dozorce nezajímá. Na vlastním třicetiletém manželství vyzkoušeno a funguje.

Takže shrnutí závěrem - muž ženu netrestá, neponižuje, nenechá posluhovat. Hlava to tělu také nedělá. Muž se ženou naplňují společné cíle. Jako hlava a tělo. Na vzájemné "dobře ti tak" místo není. Když se podle toho už při chození mladí domlouvají, dobrý základ s pomocí Boží do budoucna kladou.