/Lukáš 7:40/ Ježíš mu na to řekl: Šimone, chci ti něco povědět.” On řekl: Pověz Mistře.

41“Jeden věřitel měl dva dlužníky. První byl dlužen pět set denárů, druhý padesát. 42 Když neměli čím splatit dluh, odpustil oběma. Který z nich ho bude mít raději?“

43 Šimon mu odpověděl: „Mám za to, že ten, kterému odpustil víc.“ Řekl mu: „Správně jsi usoudil!“.

44 Pak se obrátil k ženě a řekl Šimonovi: „Pohleď na tu ženu! Vešel jsem do tvého domu, ale vodu na nohy jsi mi nepodal, ona však skropila mé nohy slzami a otřela je svými vlasy.

45 Nepolíbil jsi mne, ale ona od té chvíle, co jsem vešel, nepřestala líbat mé nohy.

46 Nepomazal jsi mou hlavu olejem, ona však vzácným olejem pomazala mé nohy.

47 Proto ti pravím: Její mnohé hříchy jsou jí odpuštěny, protože projevila velikou lásku. Komu se málo odpouští, málo miluje.“.

Její mnohé hříchy jsou jí odpuštěny, protože projevila velikou lásku. Komu se málo odpouští, málo miluje.

+++Který z nižších živočichů má ten dar, že si může vzpomenout, na obdarování, kterého se mu dostalo?

/Lukáš 7:40/ Ježíš mu na to řekl: Šimone, chci ti něco povědět.” On řekl: Pověz Mistře.

41“Jeden věřitel měl dva dlužníky. První byl dlužen pět set denárů, druhý padesát. 42 Když neměli čím splatit dluh, odpustil oběma. Který z nich ho bude mít raději?“

43 Šimon mu odpověděl: „Mám za to, že ten, kterému odpustil víc.“ Řekl mu: „Správně jsi usoudil!“

+++ Dle mého tady vidíme, že Šimon dovedností pracovat s Božím Slovem vládne.

44 Pak se obrátil k ženě a řekl Šimonovi: „Pohleď na tu ženu! Vešel jsem do tvého domu, ale vodu na nohy jsi mi nepodal, ona však skropila mé nohy slzami a otřela je svými vlasy.

+++Soucit s pocestným, neboli milosrdenství už u Šimona ale nepozorujeme.

45 Nepolíbil jsi mne, ale ona od té chvíle, co jsem vešel, nepřestala líbat mé nohy.

+++Polibek jako pozdrav, znamení čistých úmyslů, pokojných vztahů se také u Šimona neprojevil.

46 Nepomazal jsi mou hlavu olejem, ona však vzácným olejem pomazala mé nohy.

+++ Snad symbol a projev upřímného přání, aby se hostu dobře dařilo

47 Proto ti pravím: Její mnohé hříchy jsou jí odpuštěny, protože projevila velikou lásku. Komu se málo odpouští, málo miluje.“.

+++Motivem toho všeho by neměl být soucit s pocestným, ale vděčnost za trpělivost s hříšníkem, vědomým si vlastních dluhů. Když si člověk ale sám sobě lže, že žádné dluhy nemá, těžko u něj očekávat vděčnost za trpělivost a touhu po odpuštění.

Podle mého porozumění je schopnost být vděčný střípek Božího obrazu v nás. Schopnost být vděčný, neboli vděčnost jako dar. Spíše než tento darovaný střípek Božího obrazu dusit po vzoru Šimona, je moudřejší ho opečovávat a rozvíjet.

47Její mnohé hříchy jsou jí odpuštěny, protože projevila velikou lásku. Komu se málo odpouští, málo miluje.

+++Sám sobě lhát, že nic nedlužím, nebo že Bůh jako věřitel vůbec neexistuje nevede ani k nápravě, ani ke kvetoucímu košatému životu v Boží přítomnosti.